zůstanou jimi řadu let. Na úspěšném začátku velmi záleží. Zkušenosti z první třídy rozhodují často i o dalších školních letech a o vztahu dítěte ke škole vůbec. Aby byly první krůčky kluků a holčiček ve škole co možná nejsnazší, je třeba, aby už z domova přišli vybaveni určitými dovednostmi.
Desatero pro prvňáčka
1. Znám svoje
jméno a příjmení, vím, jak se jmenují rodiče.
2. Umím se
obléknout i převléknout do cvičebního úboru, a to tak rychle, aby nikdo z mých
kamarádů nemusel na mne čekat. Umím na tkaničce udělat mašličku.
3. Umím uklidit
knížky, pastelky a hračky tam, kam patří.
4. Dovedu
kreslit tužkou a pastelkami i malovat barvami.
5. Poznám barvu
červenou, modrou, zelenou, žlutou, hnědou a černou.
6. Umím
vystřihnout obrázek nůžkami.
7. Dovedu si
připravit svačinku na ubrousek a po jídle si umýt ruce.
8. Dovedu
poslouchat maminčino vyprávění se zájmem a v klidu.
9. Televizní
pohádky, filmy a písničky pozorně sleduji a povídám si o nich s rodiči.
10. Do aktovky si sám uložím věci, a to
tam, kam patří.
Desatero pro rodiče
1. Každý den
kontroluji aktovku za přítomnosti svého prvňáčka.
2. Každý den
ostrouhám tužky, dítě jich má mít v zásobě několik.
3. Pomáhám
dítěti v přípravě školních pomůcek za jeho přítomnosti, společně je dáváme do
aktovky.
4. Školní
pomůcky koupím raději až po poradě s vyučujícím.
5. Přípravu na
vyučování rozdělím dítěti na kratší časové intervaly, nejlépe 2x 15 minut.
6. Příprava na
vyučování by měla probíhat v klidném a příjemném prostředí, aby se dítě mohlo
soustředit na svou práci.
7. Příprava na
vyučování má být pravidelná, aby si dítě upevnilo pracovní návyky.
8. V klidu si
povídám s dítětem o tom, co prožilo ve škole, snažím se odpovědět na jeho
dotazy.
9. O společných
kulturních zážitcích (rozhlas, televize, kino, divadlo, koncerty) si s dítětem
vyprávím, snažím se mu vysvětlit, čemu nerozumělo. Tím rozvíjím nenásilnou
formou jeho rozumové vnímání.
10. Své dítě raději pohladím, pochválím
za drobné úspěchy. Snažím se nezlobit se, když se mu ve škole něco nedaří.
